Z dobré praxe: Světová škola je přínosem i možností pro všechny

Školní tým

Tvorba týmu

Školní tým se tvoří většinou během podzimu, na začátku školního roku. V některých letech osloví žáci učitele z vlastní iniciativy – že by i letos chtěli připravovat a realizovat projekt tak, jako tomu bylo v roce předchozím. Jindy dá koordinátorka Světové školy na hlavní nástěnku výzvu, že hledá zájemce do týmu pro projekt na určité téma. Třetí, nejčastější možností je pak situace, kdy koordinátorka osloví konkrétní žáky na základě předešlých zkušeností z minulého školního roku, případně je osloveno několik tříd a na základě jejich zájmu a chuti vzniká i celotřídní projekt na daný školní rok nebo část roku.

 Komunikace, schůzky, rozdělení úkolů

Ve většině případů je stanovena doba (vyučovací hodina v určitém dni), kdy se tým schází. Pokud se jedná o projekt pro celou třídu, pracuje se projektu i v rámci vyučovacích hodin (především občanská výchova, český jazyk, zeměpis). Třída (především pokud již za sebou zkušenosti s projekty má) si určí jednoho až dva své vedoucí, učitel je většinou tím, kdo dohlíží na plynulý běh projektu. U žáků mladších pak dle potřeby zasahuje do průběhu, připravuje materiály, informuje rodiče o zapojení žáků do projektu například na třídních schůzkách, pomocí e-mailu apod.

Dle náročnosti projektu se tým schází zhruba jednou za týden, před realizací hlavní části projektu častěji dle potřeby, nejčastěji ve volné třídě, případně v klidné části chodby, v knihovně apod. Při jednání o projektu s vedením školy, je místem schůzky spíše ředitelna.

Úkoly žáci dostávají, v lepším případě si sami rozdělují dle svých možností a schopností. Často se stane, že projekt je místem, kde má dítě pocit úspěchu, užitečnosti, kde získá ocenění i za jiné věci než jen odpovědi do písemek a testů. 

Výběr témat

Výběr témat se často odvíjí od zájmů žáků, případně od konkrétních událostí, které žáci znají ze sdělovacích prostředků, z elektronických médií. Někdy si ve svém okolí sami všimnou věcí, které je zaráží a rádi by se o nich dozvěděli více, v ještě lepším případě by rádi pracovali na tom, aby se věci změnily tak, jak si oni sami přejí.

Někdy předestře paletu nápadů na téma učitel, žáci si buď vyberou z jeho nabídky podle toho, co je osloví, nebo je témata vyburcují k vlastním myšlenkám a od nich ke konkrétním tématům, která jsou globální, ale zároveň se nás lokálně dotýkají.  Učitel sleduje, co o tématech již vědí, jaké jsou jejich vstupní postoje i znalosti. Hovoří s nimi, získává ponětí o tom, nakolik hluboce téma již mají ve vlastních myšlenkách zpracované, nakolik se bude muset na začátku projektu pracovat s populárně naučnou či odbornou literaturou, dokumentárními filmy apod.

Žáci sami reagují na navrhovaná témata – je evidentní, zda v nich něco probouzejí, setkali se s nimi, či zda jsou pro ně novinkami, které jsou přitažlivé. Někdy se stane, že žáci o daných věcech nic nevědí, koordinátorka jim nabídne základní texty, odkazy na webové stránky apod., žáky téma „chytne“ a vezmou si je za své. Jindy se téma hledá delší domu. Ne každý rok je vše jasné už v září.

Spolupráce s partnery

Partnery vyhledáváme v souvislosti s tématem projektu. Často se jedná o základní školy v obci, případně školy mateřské. Obvyklým partnerem je město – pronajímá nám zdarma prostory, dává souhlas např. s uzavírkou ulice při malování na ni, umožňuje zábor veřejného prostoru a celkově nás myšlenkově podporuje. Není problém zveřejnit informace o akci pro veřejnost na webových stránkách města, nechat akci vyhlásit v městském rozhlase, umístit plakátky na veřejná místa či výstavu v prostoru náměstí. Další partneři vyplývají ze situace – vlastníci soukromých pozemků, provozovatel kina apod.

Vyhledáváme je aktivně – nejprve skrze e-mail či telefonický hovor, často se setkáváme tváří v tvář, připravujeme za tímto účelem i briefing paper, aby měl i náš partner již z kraje jednání představu, co se bude dít. Důležité je nebát se potencionální partnery oslovit – ne vždy vše vyjde, ale za zkoušku nic nedáte.

Charakter místních akcí

Výčet našich akcí je velmi pestrý: přes změnu školního jídelníčku a minifestiválek v kině, přes zájem o stav městské zeleně uskutečnění skrz rozsáhlé dotazníkové šetření, debaty s politiky i odborníky, uklízení místních parků, pořádání kreativních odpoledních dílniček, sázení stromů, umísťování ptačích budek a hmyzích příbytků, práci s odbornou i populárně naučnou literaturou, vytváření výstavy na náměstí, tvorbu deskové hry, přípravu a realizaci komunitní akce – pro rodiny s dětmi, pečení fairtradových sušenek, šíření osvěty formou vyvěšených posterů o globálních rozvojových tématech, pořádní odpoledního kurzu vaření, vytváření kuchařky tradičních jídel Pojizeří, setkání nejen se seniory o místních pokrmech a práci s tzv. „zbytky“ v kuchyni, šití vaku na pečivo až po hledání rad pro odpovědného spotřebitele a jejich vyvěšení na náměstí.

Charakteristické zůstává, že se snažíme hledat nové výzvy a zároveň se něco naučit, zůstat otevření těm, kteří se k nám chtějí přidat. Pracovat v rámci komunity tak, aby se nejednalo jen o akci pro akci, ale o věc, která má smysl.

Cílová skupina akcí

Nejčastěji připravuje akce, jichž se účastní v první řadě žáci z dalších ročníků naší školy a dalších základních škol ve městě – z pravidla se jedná o seznámení s tématem projektu formou hry. Chceme, aby škola jako taková co nejvíce globálními rozvojovými tématy žila. Snažíme se na palčivost tématu upozornit i širší veřejnost (minifestival filmů na dané téma, férová snídaně, výstava na náměstí apod.). V rámci šíření osvěty umísťujeme též články do místního tisku – snažíme se, aby se do povědomí občanů dostaly nejen zprávy o aktivitě žáků, ale celkově o daném tématu, jeho důležitosti, toho, nakolik se lidí běžně týká, aniž si to uvědomují. Některé z akcí se dotýkají přímo rodičů, pořádáme odpoledne pro rodiče – např. ochutnávku pokrmů, někdy žáci domů přinesou to, co ve škole vytvořili – např. vak na pečivo, jindy na třídní schůzce vidí postery s výroky, které dávají rady k tomu, jak být odpovědný spotřebitel.  Vždy chceme, aby ti, pro které akce pořádáme, viděli, nakolik blízké jim téma je a co konkrétního se dá pro jeho řešení udělat, i když nemáme příliš finančních prostředků, chodíme na základní školu nebo nemáme příliš času nazbyt. Poukazujeme na témata, problémy, bolavá místa současnosti a nabízíme konkrétní možnosti řešení či participace.

Důležité momenty

Podstatné jsou asi všechny chvíle – od vytvoření skupiny, přes volbu tématu, jednání s partnery. Podstatné pro nás je, že kdo chce, tak se obohacuje tím, co zažívá, pracuje na svém rozvoji, roste. Zažívá často něco, co mu běžná školní docházka neumožňuje a asi ani nikdy neumožní. Projektem žijeme, život není něco daleko, ale to, co je teď a co žáci prožívají.

Přínos pro školu a komunitu

Škola i komunita díky projektům propojuje lokální aktivitu s globálním přesahem. Pochopitelně je pro školu příjemné, že se skrze média a šíření dobrého jména zviditelní. To ale rozhodně není to nejpodstatnější. Žáci se skrze projekt mohou rozvíjet v oblastech, na které se při výuce ne vždy dostane. Lidé z obce získávají informace i pohled na svět a zážitky, které je jinak často míjejí.

Světová škola je přínosem i možností pro všechny.

Stačí jen chtít.

Mgr. Iva Dobiášová

Setkávání se s žáky v rámci vyučování i projektů je pro mě neustálou inspirací a zároveň učením se. Snažím uplatňovat co nejčastěji projektové vyučování a práci s dokumentárními filmy, konstruktivně diskutovat s žáky, nabízet jim i možnost dalšího rozvoje formou nesoutěžních aktiv a projektů, práce s odbornou i populárně naučnou literaturou a periodiky či metodami dramatické výchovy a kritického myšlení. Na Gymnáziu Mnichovo Hradiště seznamuji žáky s globálním rozvojovým vzděláváním v rámci Světové i Fairtradové školy i v běžných vyučovacích hodinách, starám se o certifikaci Rodiče vítáni či o projekce pro naši školu při MFF Jeden svět. Aktivně se zapojuji i do dění v naší obci jako předsedkyně Komise pro výchovu a vzdělávání. To vše stále s chutí a většinou i s úsměvem.