Z dobré praxe: Hlavně, že jsem se naučila chovat k ostatním lidem

Titul Světová škola na ZŠ Maleč získali v roce 2015. Tehdy ho „vybojovali“ deváťáci. Měli zkušenosti z mnohých aktivit z dřívějších let, v případě Světové školy se ale věnovali jednomu tématu více do hloubky, delší čas a dávali ho do souvislostí. Přestože jsme byli dost sehraní, přišly i krizovky, většinou spojené s časovou tísní. Ty věčné termíny! Neměli jsme nikdy nouzi o nápady, měli jsme štěstí na partnery, podporu vedení školy. Jen oslovení široké veřejnosti nám dělalo starosti, resp. víme, že zde máme rezervy a to bychom chtěli změnit.

Školní tým

Původní tým Světové školy vyplynul tak nějak přirozeně. Tvořili ho žáci tehdy devátého ročníku, kteří se aktivně již několik let zapojovali do všemožných činností, od Krokusu (památka dětských obětí holocaustu) přes ekologické aktivity, lidská práva až po Potravinovou banku. Byly to děti velmi činorodé, inspirovalo je třeba jen zhlédnutí filmu (v případě organizace potravinové sbírky). Reagovaly na nabídky, které jsem jim předložila, a jejich práce byla i z pohledu dalších subjektů (např. Jeden svět na školách) úspěšná. Protože činnost byla skutečně rozsáhlá, zapojovalo se do ní hodně žáků, dá se říci, že přispěli určitou formou téměř všichni ze třídy. Ti „stydlivější“ se zapojili v počítačovém a informačním centru, tedy shromažďovali fotografie, připravovali prezentace, hledali informace, zajišťovali technickou podporu při pouštění filmů rodičům apod. Jádro týmu tvořilo 6 žáků, ti se scházeli téměř každý týden odpoledne po vyučování, plánovali činnost, dívali se na filmy a vybírali filmové tituly pro ostatní (využívali jsme portál jsns.cz). Ti také zastřešovali činnost Světové školy. Zdaleka se ale nejednalo o uzavřená setkání, podle zájmu, časových možností je doplňovali ostatní. Např. nástěnku ke Světové škole s tematikou života dětí celého světa, která vyplynula právě ze zhlédnutých filmů, dělalo žáků hodně. V průběhu roku se vytvářely mini týmy věnující se konkrétním aktivitám (potravinová sbírka, Co víš o Tibetu, Lepší škola pro všechny apod.).  Po odchodu deváťáků bylo nutné vytvořit nový tým. Oslovila jsem tedy další žáky. Měla jsem je vyhlédnuté, společně jsme již pracovali na projektech JSNŠ. Doplňují je sourozenci zmiňovaných deváťáků. Je pravdou, že to byl docela skok, protože jsem byla navyklá, že si žáci organizovali mnoho akcí celkem samostatně a že jim stačilo pouze mé vedení, zkrátka že naskakovali spolehlivě. Nyní jsem musela dohlédnout např. i na vaření fairtradové kávy, kterou tradičně nabízíme rodičům v době konání rodičovských schůzek. Z pedagogického sboru se do činnosti zapojila kromě mě ještě kolegyně vyučující výchovu k občanství, vychovatelka školní družiny, další pak dle potřeby jednotlivých aktivit, v podstatě se dá říci, že se ujali vždy konkrétních úkolů. Vedení školy aktivity podporovalo.

Výběr tématu

Výběr témat týmu Světové školy je částečně daný aktivitami, které se postupně stávají tradičními, tedy těmi vyzkoušenými, ale každý rok se přidávají další. Právě ty jsou spojeny s novými očekáváními, právě ty motivují nejvíce, asi nás baví dokazovat si, že to dokážeme. Většinou jsou dílem náhody či využitím nabídky ze strany různých organizací, společností (JSNŠ, Varianty, NaZemi, Židovské muzeum Praha apod.) Při získávání titulu Světová škola jsme se zaměřili na spolužáky, kteří pochází z dětského domova či ze zařízení vyžadující okamžitou péči. Myslím, že tehdy to tak nějak vyplynulo, asi to bylo tím, že jsme sledovali filmy o dětech z různých konců světa, mimochodem i z naší republiky, ten konkrétně zachycoval sociálně slabou rodinu. Žáky oslovilo jednání a návštěva u kurátora mládeže, ředitelky Dětského domova a ZDVOPu Nová Ves u Chotěboře, s napětím vyhodnocovali dotazníkové šetření s rodiči, učiteli (s žáky DD a ZDVOPu jsem ho vzhledem k uváděným událostem vyhodnocovala sama). Na tato jednání se připravovali, ale hodně otázek pokládali jako reakci na právě získanou informaci, uměli tedy reagovat a já jsem jen žasla. Chápejte, znala jsem je z hodin češtiny, znala jsem jejich slohové práce, vyjadřovací schopnosti.  Skutečně mě překvapovali. To byl jeden z top okamžiků projektu. Pečlivě připravovali akci pro rodiče, zvolili jsme diskuzi s odborníky, rodiči, pedagogy, která reagovala na prezentaci zjištěných skutečností. Byli jsme velmi nervózní především z toho, že nepřijde veřejnost. Práce s rodiči a veřejností je naší slabou stránkou. Do tohoto tématu jsme rodiče vtáhli dotazníkem a také jsme je „lákali“ již předešlými akcemi.

Zjišťování povědomí o tématu u cílové skupiny

K těm větším patří akce s názvem Lepší škola pro všechny. Při ní jsme promítali film Asociální síť (kyberšikana), po něm následovala diskuse s kurátorem pro mládež. Nutno podotknout, že to byla po dlouhých letech akce pro rodiče, když tedy pomineme vánoční besídky. Protože rodiče s sebou přivedli i své menší potomky, postarali jsme se o ně tak, že jsme jim promítali v jiné třídě filmy pro ně vhodné vždy spojené s nějakou aktivitou, reflexí. Akce byla úspěšná (krátký dotazník po skončení akce, rozhovory s rodiči), děti pak mohly ve škole přespat. Upozorňujeme na sebe i drobnějšími provokacemi. Vloni jsme 1. 12. (Den boje proti AIDS) před školou zhotovili ze svíček nápis 232 (počet zemřelých na HIV v ČR do r. 2015). Na svíčky jsme si vydělali prodejem buchet ke svačině. Rodičům nabízíme FT kávu na rodičovském sdružení. Zveme je do školy na výstavy (zapůjčené sdružením Pant, NaZemi, Židovským muzeem Praha, Památníkem Libice apod.). Velkou naší výhodou je školní jídelna. Kuchařky jsou ochotny uvařit fairtradový oběd (Dneska jíme fér!), arabské menu (Týden globálního vzdělávání) či napodobit jídelníček z dob Karla VII. (Žijeme Karlem.). Obědy odebírají i další strávníci z obce. O našich akcích informuje i nástěnka před školou, o těch větších pak obecní rozhlas, rámci školy školní vysílání. Osobně oslovuji rodiče i prostřednictvím školské rady. Stejně ale spolupráce s nimi má velké rezervy.

Spolupráce s partnery

Partnery vybíráme podle cíle a zaměření aktivity a také možností, které v daném regionu máme. Často oslovujeme Obecní úřad Maleč (založení Aleje života), našeho zřizovatele, či další obecní úřady v okolí (jsme spádová škola). Dále pak různá sdružení – SDH (FT), TJ (FT), Fantazáky Jeřišno (letní piknik s FT), Odbor sociální péče Chotěboř (akce pro rodiče, beseda o životě dětí z neúplných rodin), Dětský domov Nová Ves u Chotěboře (život dětí z DD, ZDVOPu), Policie ČR (kyberšikana – pro rodiče i žáky), spotřební síť maloobchodních prodejen Jednota. Reagujeme také na nabídky dalších subjektů – JSNŠ (Příběhy bezpráví), NaZemi (Výstava na stromech), Židovské muzeum Praha (zapůjčování výstav), Památník Lidice (výstavy). Musím uvést, že jsme měli vždy velké štěstí a že jsme se vždy na nějaké podobě spolupráce domluvili. Když jsme točili krátké motivační video k prezentaci o Světové škole a oslovovali jsme na náměstí v Chotěboři kolemjdoucí a ptali se, zda ví, co je Světová škola, téměř nikdo nás neodbyl a městská policie chtěla i další informace o tomto projektu.

Charakter místní akce

Charakter našich akcí je různorodý. Organizujeme výstavy (vernisáže se většinou termínově shodují s třídními schůzkami rodičů), charitativní sbírky (ve spolupráci s místním družstvem Jednota např. Potravinovou banku), filmová představení pro rodiče s vystoupením odborníků po zhlédnutí snímku, delší tematicky zaměřené aktivity, které jsou doplněny speciálním jídelníčkem ve školní jídelně, trhy regionálních potravin – férové a regionální svačiny, happeningové akce – nápis ve sněhu „I smrtka má práva“ (upozornění na HIV), živý symbol míru apod. Vždycky nás nejvíc baví to, co jsme ještě neorganizovali, říkáme, že „do toho šlápnem“.

Místní akce

Akce pořádáme pro žáky, jejich rodiče, prarodiče, pedagogy i veřejnost. A taky pro sebe, protože nás to baví. Chceme vždy nejprve upozornit na nějakou skutečnost, získat zájem (happeningové akce), poskytnout informace, a tak alespoň částečně formovat postoj ke globálním problémům. Ve škole se nám osvědčily nápisy na větší pruhy papíru rozmístěné uvnitř budovy, příp. nápisy přes prosklené vchodové dveře (jména tibetských mnichů, informace o islámu, o HIV apod.), krátké prezentace ve třídách spojené s promítnutím spotu, otázkami pro žáky (zaberou jen pár minut, nenaruší tedy výuku a přitom informují).

Proč to všechno děláme?

Projekt Světová škola je projekt náročný jak pro děti, tak pro pedagogy. Na druhou stranu je smysluplný. Když jsem v deváté třídě vybírala od žáků úvahu na téma klady a zápory základní školy, přečetla jsem si věty, které jsou snad nejkrásnějším oceněním pro učitele a které zcela vymazaly všechny ty stresy spojené s touto „prací navíc“. „…Je úplně jedno, jestli jsem se toho více naučila ze zeměpisu či dějepisu, jestli ten či onen vyučující byl lepší, hlavně že jsem se naučila chovat k ostatním lidem, vážit si jich a vyjadřovat své myšlenky. To mě naučily projekty, které jsme ve škole dělali….“ Myslím, že k tomu není co dodat.

 

Jitka Rutschová

učitelka, ZŠ Maleč

Ve školství působím 25 let, prošla jsem několika pracovišti, působila jsem v oblasti mimoškolní výchovy, na 1. stupni, na středním odborném učilišti. V současnosti učím český jazyk a dějepis na ZŠ a MŠ Maleč. Dlouhodobě spolupracuji se společností Člověk v tísni, nejprve s programem JSNŠ, později s programem Varianty, ÚSTRem,  nyní také se společností NaZemi. S žáky vstupujeme do různých projektů zaměřených na dějiny 20. století (Příběhy bezpráví – Z místa, kde žijeme), občanskou angažovanost (Kdo jiný?), GRV (Světová škola, Fair trade). Zaměstnavatel mi umožňuje další vzdělávání, takže na různých seminářích potkávám stejně nasměrované kolegy a to je pro mě velkou oporou i motivací. Neméně významné je pro mě vidět své žáky, když prostřednictvím realizovaných aktivit "rostou", když se realizují ti, které vyučující v běžné výuce zařadí do kategorie průměr.