Když věříte dětem: Od debat o plýtvání jídlem až k proměně školní jídelny (Příběh k Ceně inspirace 2025

Specifikem zapojení kojetické Školy Citadela do programu Světová školy je, že žáci s jeho tématy pracují takřka každodenně. Mají přitom zároveň velkou důvěru od dospělých. Při zaměření se na téma plýtvání jídlem škola třeba na popud žáků přestavěla školní jídelnu tak, aby si děti mohly nabírat téměř vše samy a snížily tak množství nesnězeného jídla.

Samotné téma plýtvání jídlem vybrali a navrhli členové školního parlamentu Školy Citadela. Ten se ve škole překrývá s týmem Světové školy. Jsou v něm zástupci každé třídy a navrhují a schvalují pro každé pololetí témata, se kterými se bude ve škole podrobněji pracovat.

Nandáme si to sami

„Téma plýtvání jídlem si děti vybraly, protože věděly, že to samy dělají. Nejdříve jsme ho ve třídách nahlíželi z různých úhlů. Později děti uspořádaly pro celou školu konferenci, na které chtěli téma představit všem spolužákům a části rodičů,“ popisuje začátky práce s vybraným tématem ředitelka školy Kamila Janyšková. Konference byla celodenní, její program se skládal z přednášek, workshopů a promítání. Konkrétní příklady nadměrného plýtvání jídlem v různých částech světa, ale i jeho nedostatku jídla v jiných místech, dětem přiblížily dokumenty z Jednoho světa.

Po konferenci žáci z Citadely věděli o celém tématu mnohem víc a měli k němu i silnější vztah. Začali tedy řešit, co mohou konkrétně udělat ve své škole, aby se v ní plýtvání jídlem snížilo. „Mezi prvními návrhy bylo, že budou říkat kuchařům, ať jim toho nandavají méně. Brzy se ale dostaly k tomu, že takové domlouvání každého s kuchařem by hrozně prodloužilo celou dobu oběda a bylo to pro všechny nepříjemné. Došly tedy k tomu, že si jídlo můžou nandavat samy,“ popisuje celý proces změny Kamila Janyšková. Učitelé i vedení školy žáky vyslechli a souhlasili s tím, že se pokusí uzpůsobit podle těchto návrhů školní jídelnu. Ohřevné a chladící lázně včetně nápojů a salatového baru přesunuli do jídelny, aby bylo vše volně přístupné. „V kuchyni se toho nejdřív docela obávali. Obavy se ale nenaplnily a děti si už druhý rok nandavají jídlo samy. Zbytků teď máme minimálně. Ze stopadesáti jídel nenpalníme ani malý kyblík od primalexu,“ vysvětluje Kamila Janyšková.

Aby se děti vzájemně motivovaly, vymyslely ještě školní soutěž. Každý den tak kuchaři zváží zbytky, které každá třída vyhodí a zapíší je do tabulky. Vše se přepočítá na jednoho žáka a třída, která má na konci roku nejnižší číslo, může společně vyrazit do kina.

Témata s námi zůstávají

Před zaměřením se na plýtvání jídlem se v Citadele věnovali plýtvání vodou, poté nakládání s odpady. „Každé téma pojímáme tak, aby něco změnilo na naší škole. Aby tak děti samy minimalizovaly následky, které můžou na globální systém mít. I když daná témata opustíme, zůstávají ve škole mnohdy s námi. Některé aktivity se stávají pravidelnou součástí školy – jako třeba to vážení zbylého jídla za každou třídu,“ vysvětluje ředitelka Citadely.

Ve zbytku tohoto školního roku budou žáci a učitelé v Citadele pokračovat v práci s tématem ochrany života na souši. Zaměřili se přitom na krajinu a péči o ekosystémy v našem okolí. Oproti předchozím letům ještě více zapojili rodiče a veřejnost. „Začali jsme tak upravovat lesík v blízkém okolí školy. Vyrobili jsme tam krmelce a děti tam chodí sledovat zvířata. Děti mají ještě v plánu vysazovat stromy a udělat pod školou malý park,“ říká Kamila Janyšková.

Můj botník, moje škola

Do programu Světová škola se Škola Citadela přihlásila už během svého vzniku. „Hledali jsme o co se obsahově opřít, aby to pro děti mělo smysl do jejich budoucího života. Upřímně vlastně moc nevíme, pro jakou dobu děti vychováváme. Zájem o globální témata, seznámení s nimi a možnost měnit věci kolem sebe nám takový smysl dává,“ popisuje důvody přihlášení do Světové školy Kamila Janyšková.

Globální témata žáky Citadely provází opravdu kontinuálně během celého roku. Školní parlament se schází každý týden. Zástupce každé třídy na něm říká, co by chtěl pochválit, nebo co by chtěl změnit. „Jsou to drobnosti od toho, že děti chtějí mít podepsané své přihrádky v botníku, přidat hodin do tělocvičny až po společné plánování workoutového hřiště. Děti jsou tak ale u nás zvyklé, že se od začátku podílí na tom, co se ve škole děje a mění,“ pokračuje Kamila Janyšková.

Sama za sebe vidí největší přínos práce s globálními tématy v tom, že díky tomu získává pohled na ně dětskýma očima. „Ten je často mnohem jednodušší, než si dané problémy a jejich možná řešení sami představujeme. Za mnoha z nich jako dospělí tušíme spoustu dalších souvislostí, politického pozadí. Děti to tak často nevidí, vnímají dopady a výsledky kolem sebe. Pomohlo mi to v mnoha případech hledat mnohem jednodušší řešení a neříkat si – to nemá cenu řešit kvůli takovým a takovým důvodům,“ říká na závěr Kamila Janyšková.

Václav Zeman